Akce


10.11.10.2010 - Kety x Shoko, krytí, Německo
Náš druhý vrh „B“

Rozhodli jsme se, že nastal čas pro další štěňátka po naší Kety. Opět největší problém vyvstal při hledání vhodného ženicha. Bylo dost těžké najít adepty,kteří by odpovídali mé představě. Geneticky zdravý pes, výborného temperamentu a příjemné povahy s výbornými zdravotními výsledky a pokud možno i sportovními výsledky.. Opět jsme se také rozhodli pro zahraniční krytí. Po dlouhém hledání na internetu jsem vybrala tři adepty. Chtěla jsem raději i psa, který zatím v ČR nekryl. Po dlouhé době jsem jednoznačně vybrala Shoka – Rosmarinus The Jongelar. Tento pes byl importován do Německa z Anglie, z chov.stanice Rosmarinus,která se zabývá především chovem sportovně založených border collií. Shoko se se svou paničkou Ute Siewert věnuje zejména agility – běhá v kat. A3. Jeho zdravotní výsledky jsou výborné DKK i DLK 0/0, DNA CEA, CL i TNS normal. Dle fotografií a videí, které mi majitelka Shoka poslala, se mi líbil i po exterierové stránce. 

Ketynka hárá pravidelně, kalendář by se podle ní mohl otáčet. Krytí jsme naplánovali na podzim 2010 . V květnu jsem zkontaktovala majitelku Shoka,která s krytím souhlasila. V červnu jsem dala info na naše webové stránky a čekali jsme na září,kdy měla Kety začít hárat. Ještě v srpnu následovalo potřebné vyšetření na PRA a glaucom (mimochodem vyšlo v pořádku-neg.) a vše záleželo na Ketynce. Září pomalu utíkalo a hárání stále nic....Začátkem října jsme se dočkali...a v neděli 10.10.2010 brzy ráno vyrazili na krytí. Čekala nás 850 km dlouhá cesta. Počasí nám přálo,bylo krásně slunečno. Jelikož má jazyková vybavenost není nějak zvlášť dobrá, jela s námi kamarádka Lucka Vetterlová coby překladatelka. Řídil můj manžel Honza. Cesta nám trvala s četnými přestávkami zejména kvůli Ketynce skoro 10 h. V 17 h odpoledne jsme dorazili do městečka Wesen,kde se Shoko úžastnil závodů agility. Mezitím nás však odjel čekat  s paničkou zpět do městečka Issum,kde má Ute svou školu pro psy. Vyrazili jsme tedy znovu – po cestě byla objížďka kvůli opravám mostu, takže se náš poslední úsek cesty trochu protáhl. I loni,když jsme jeli na krytí, jsme měli zdržení kvůli mostu – ten pro změnu při cestě úplně chyběl a objížďka značena vůbec nebyla.

Po 18 h jsme dorazili do Issumu. Ketynka se trošku proběhla u auta a už nás srdečně přivítala Ute  a s ní i její smečka – 3 border collie a 2 černobílé šeltičky. Do Německa jsme jeli s velkým očekáváním. Shoka jsme znali jen z fotografií a videa. Dojem z prvního setkání s ním je těžko popsatelný. Shoko je prostě úžasný pes,který nás prostě dostal. Vrhl se k nám a radostně nás přivítal. Vrtěl se jak šídlo. Později nám Ute předvedla ukázky z jejich výcviku – od různých triků, přes nácvik sportovní kynologie po pasení oveček. Shoko je velmi temperamentní pes, který pracuje s velkým nasazením a ochotou. Dvoudenní běhání na závodech agility na něm nebylo vůbec znát. Stále byl připravený na jakoukoliv akci a vždy rychle, ochotně a s radostí reagoval na veškeré povely od Ute. 

Ute pak zavřela své pejsky,aby Ketynka měla možnost se důkladně seznámit s novým prostředím. Ketynka se s Ute přivítala,proběhla se a trošku jsme i my ukázaly, co umí..Ute nám zajistila nocleh v hezkém penzionku ve městečku. Jeli jsme se tedy ubytovat, abychom pak nemuseli spěchat. Po našem návratu byly zájmy Ketynky více než jasné - neomylně po chvíli volna skončila u dveří, za kterými byl schován Shoko. Ute ho tedy pustila ven. Ketynka samozřejmě jako správná dáma nejdříve trošku „dělala fóry“,ale najednou jako když mávne proutkem....Skoho očividně prošel jejím „testováním“ a Kety se dokonale zamilovala a krytí proběhlo bez sebemenších problémů.
Večer jsme strávili u Ute a jejími dvěma syny v Issumu u bílého vínka z Moravy a výborné pizzy. Pěkně jsme poklábosili, já zjistila, že moje angličtina není zas tak příšerná - rozumět, to by mi šlo...mluvit, to už je horší. Atmosféra byla přátelská a milá. Ute i její synové jsou velmi sympatičtí. Do penzionu jsme dorazili spokojení a po dlouhé cestě pořádně unaveni. V nadýchaných peřinách jsme spali jak dudci. Ráno nás čekala vydatná snídaně. Po snídani jsme vyrazili na výlet do nedalekého Holandska – do Amstterodamu. Procházka po městě se dvěma „paparazzi“ (Honza i Lucka) byla krásná. Slunečné počasí a  podzimní příroda podtrhly kouzlo tohoto města. Kolem 17 h jsme znovu dorazili k Ute do Issumu. Pomalu se tam začla scházet parta lidí na trénink agility. Shoko nám předvedl, jak agility miluje. Je hodně ryhlý a výborně ovladatelný. Jedna z účastnic tréninku měla s sebou i Shokova syna z posledního vrhu – hnědobílého pejska s pálením. Velmi milé, momentálně pěkně  nohaté zvířátko.Ute má pozemek školy pro psy rozdělen na části,které jsou od sebe odděleny plotem i živým plotem,tak mohli být Ketynka s Shokem opět nerušeně spolu. Kety jsme přivedli jako první, jediná její starost byla, kde že je ten krasavec! Shoko se přiřítil rychlostí blesku. Krytí proběhlo opět bez problémů.Po vyřízení papírových formalit  jsme ještě chvilku koukli na trénink agilitya pak jsme se rozloučili a vyrazili na dalekou cestu domů. Jeli jsme celou noc a domů dorazili v úterý v  5 h ráno.

Dojmy z našeho výletu do Německa jsou výborné. Shoko plně splnil naše představy o krycím psu pro Ketynku. Ani jsem v to nedoufala. Je to úžasný, temperamentní pes, nadšený , ochotný a veselý při práci, ovladatelný, přátelský. Má výborné zdravotní výsledky. Je šikovný i u oveček. Pěkný exterier... Prostě nás "dostal". Navíc i Ute je velmi sympatická, děkujeme za moc příjemný pobyt v Německu a také moc děkujeme,  že souhlasila s krytím naší Ketynky. Doufáme, že se z tohoto spojení narodí spousta šikovných a krásných štěňátek. Držte nám pěsti, aby vše bylo v pořádku! 

Musím poděkovat Danče Valešové za pomoc s korespondencí do Německa před krytím, Lucce Vetterlové za to,že jela s námi  a překládala a mému  manželovi Honzovi, který nás bezpečně dopravil tam a zpět.

 

MS obedience 2010, Herning, Dánsko 24.-27.6.2010

Letos se nám opět podařilo kvalifikovat se na MS obedience, které se konalo 24.-27.6.2010 v Herningu, Dánsko. Kvalifikační kriteria daná klubem obedience CZ splnila ještě Jana Gibová s Ketynčiným bráškou  Charliem, Lucka Stemmerová s BOC Bakem Fešákem (jako loni) a Jarka Kalousová s BOM Breyou Tufra. Jarka se nakonec rozhodla, že nepojede. My ostatní jsme se na dubnových závodech ve Dvoře Králové n.L. dohodli,že vyrazíme. S Janou jel Michal a se mnou i Honza. Jako team leader jela Lucka Vetterlová.  Jako další reprezentant jela i Lucie Gabrielová s BOC Earl-Grey z Černobílých, kterým výbor klubu obedience CZ udělil na jejich žádost tzv. „divokou kartu“.

 

Úterý:

Po přípravách nadešel den odjezdu. Odjížděli jsme v úterý navečer nejdříve do Brandýsa n.L. k Janě a Michalovi,kde jsme přespali a ráno vyráželi směr Dánsko. Jana s Michalem chvilku před naším příjezdem přišli z práce, právě smažili řízky a hlavně měli starost, v kolik ráno odjíždíme. Honzovo=řidičovo prohlášení  „až se vyspím“ , velmi uvítali. Ketynka zaujala pozici u klece s morčaty a celý večer koukala „na televizi“. Večer se nám klábosením dost protáhl, přesto jsme raději v 6 h vstávali.

 

Středa:

Jana s Michalem začali balit věci (teprve!). Když se věci vyrovnaly u auta, byla toho pěkná hromada. Honza otevřel kufr ...Jana s Michalem se zmohli na jediné: „Kam to všechno dáme?“. Kufr byl dost plný – teda vlastně skoro plný. Ve svém článku Jana uvedla, že to vypadalo,že se do Dánska stěhujeme, zapomněla však uvést, že dost jídla bylo vezeno i pro ně, takže jsme se „stěhovali“ vlastně všichni, že? No, ukázalo se, že Honza má vše promyšlené a  je fakt moc šikovný (no, zúročil rodinné zkušenosti, protože naložit věci pro rodinu a psíky na dovolenou je také kus umění). Vyložil všechny naše věci, naložil nejdůležitější součást výbavy – budku pro psíky. Okolo narovnal vše ostatní. Jen naše taška  s oblečením a Janina krosna byly umístěny mezi Janu a Michala na zadní sedadlo. A fakt neskladná, ale nezbytná vlajka na tyči musela být také mezi sedadly. Podařilo se nám v 9 h odjet z Brandýsa. Druhá část výpravy (Lucka Vetterlová, Lucka Stemmerová a Lucka Gabrielová) už byla na cestě od úterka. Přespávaly v Německu a ráno vyrážely směr Dánsko. Původní plán,že je někde dojedeme byl upraven  na: sejdeme se v kempu.

 

Cesta byla sice daleká,ale ubíhala vcelku dobře. Po 2 hodinách cesty jsme zastavili a hlavně šli zkontrolovat psíky – Karel vylétl z budky jakoby mu hořelo za zadkem...Oba byli takoví „udýchaní“. No,nebylo divu, bylo trošku horko, klimatizace až dozadu do naplněného kufru nedosáhla, jak jsme původně mysleli. Psíci se napili, proběhli a zvesela naskočili do budky připraveni na další cestu. Otevřeli jsme jim i horní „větrání“,takže chvílemi vystrčili hlavinky a rozhlíželi se z okénka. Cesta po dálnici v Německu ubíhala rychle i s častými zastávkami kvůli vyvenčení a proběhnutí psů. Na poslední pumpě jsme natankovali benzin. Honza šel platit a dlouho se nevracel...když se vrátil, líčil co se stalo. Předem musím zmínit, že jsme neměli vyměněné žádné peníze, protože jak každý ví, všude je možné platit kartou, event. vybrat z bankomatu. Jana s Michalem si chtěli vyměnit alespoň dánské peníze,ale v bance již žádné neměli,tak také spoléhali na placení kartou. Jen jsme doufali,že nebude problém.A ouha...byl.Honza na zmíněné pumpě natankoval a šel zaplatit. Jedna karta – systém ji neakceptoval, druhá karta – opět stejný výsledek. Třetí karta již byla použitelná...no výborně nám to začalo.

 

Po přejetí hranic do Dánska se před námi vlnil malebný kraj, okolo cesty se popásali koně, krávy, ovce...všude krásné upravené domky, zahrady, živé ploty, prostě pohádka. I Honza jako řidič si liboval plynulý provoz, kdy jsme nepotkali žádného „piráta silnic“.  Před 8 hodinou večer jsme dojeli do kempu. Těsně před naším příjezdem tam dorazila i Lucka Vetterlová,která bydlela s námi. Zbylé Lucky bydlely kousek od nás (asi 30 km) v domku s částí portugalské výpravy. Ubytování proběhlo rychle, bezproblémově a během pár minut  po příjezdu jsme stáli před chatičkou.Vypadala jak pro trpaslíčky. Přemýšleli, jak se tam může vejít tolik inzerovaných postelí (6). Nabízené množství postelí bylo v pořádku, v chatičce byla opravdu ložnička, palandy i rozkládací gauč. Jana s Michalem prohlásili, že celou cestu byli od sebe izolování taškou a krosnou a jakožto novomanželé si zaslouží ložnici. My s Honzou jako staromanželé jsme zabrali palandy a team leader Lucka okupovala rozkládací gauč. V chatičce byla i malá kuchyňská linka s vybavením, jídelní stůl se 6 židlemi (2 jsme nahned vystěhovali na verandu kvůli místu). V přístavbě u chatičky bylo i sociální zařízení. Bohužel,když Lucka rozdělala gauč na spaní, do koupelničky jsme se dostali leda tak přejitím gauče, proto jsme raději využívali sociální zařízení kempu. Abychom si uvařili ráno čaj, musela Lucka vždy gauč opět složit „na sezení“, stůl se odstrčil od linky a bylo zase místo. Chatička byla sice pro 5 lidí tak akorát,ale útulná a pohodlná. Počasí přálo, čas jsme trávili stejně na terase před chatkou. Protože slunko zapadalo opravdu velmi dlouho (o půlnoci snad), tak jsme se šli projít k nedalekému jezeru. Spát jsme šli před půlnocí (když se stmívalo).

 

Čtvrtek:

Budíček v 6 hodin. Slunce je již opět vysoko na obloze. Vytáhnout z postele řidiče a fotografa, složit gauč, udělat snídani, sbalit něco na zub s sebou...a vyrazit. Cesta na výstaviště trvala asi 45 min.  Na výstaviště jsme dorazili bez problémů, s parkování nebyly problémy, nebyly žádné fronty ani tlačenice. U vstupu šlo také vše rychle. Kluci si koupili vstupenku na 4 dny. Lucce Vetterlové vstupní list nepřišel. Pořadatelé po vysvětlení a ověření si situace u paní, která zasílání vstupních listů organizovala,  Lucce vstupák bez problémů dali. Vydali jsme se najít halu pro obedienci. Minuli jsme několik vystavovacích kruhů umístěných venku, prošli halou plnou věcí nezbytných pro pejskaře (tedy všelijakých čoklařských potřebných i nepotřebných věcí,pamlsků, ozdůbek,  pelíšků, přepravek , triček ....) a došli do haly,kde se pořádalo mistrovství v obedienci.

Po loňských zkušenostech z Bratislavy,kde okolo prostoru,kde mistrovství OB probíhalo, byly i kruhy pro vystavování psů, ve které bylo horko a dusno, obrovský hluk, tlačenice lidí,byla tato hala velkým příjemným překvapením. Hala pouze pro mistrovství v OB s přípravným prostorem pro startující, po dvou stranách tribuny pro diváky, informační recepce s reklamními předměty, dostačující prostory pro závodníky. Závodní prostor velmi prostorný.  V jeho čele byla „opona“ s dvěma osvětlenými vchody a velké plátno, na kterém bylo hned vidět bodování závodníků.

Našli jsme stůl vyhrazený pro reprezentaci ČR, rozdělali boudičky pejskům a prostě jsme se zabydleli. Mezitím naši chlapi vystáli frontu u stánku Eukanuby, protože každý ze závodníků na MS obdržel zdarma 12 kg krmiva. Toto množství obdržel i každý z vystavovatelů a tak po ránu u stánku Eukanuby byla každý den obrovská fronta. Do zahajovacího ceremoniálu zbývalo ještě dost času a tak se Honza s Michalem vydali do auta pro vlajku, kterou jsme už nepobrali. Bohužel netušili, že je nutné si brát u vstupu vracenky. Při návratu na výstaviště kontrolní signalizace hlasitě protestovala proti jejich opětovnému vstupu (vše bylo na čárkové kódy),ale Honza jim plynně česky vysvětlil „že byli jen v autě pro vlajku“. Ještě to zopakoval a byli vpuštěni.

My jsme se mezitím nachystali na slavnostní nástup. Soupravy jsme měli od firmy Gappay (jako loni) a psíci měli krásné postroje od firmy Zero DC. Trička a kšiltovky nám věnovala firma Manmat, která pejsky vybavila slušivými modrými reflexními obojky a vodítky (ty jsme použili při závodě, psi mohli závodit v obojcích). Chlapi jako správní paparazzi vše zdokumentovali. Bohužel fotografie nejsou moc kvalitní, světlo v hale nebylo pro focení optimální. Navíc bylo zakázáno focení bleskem,aby závodící psi nebyli rušeni. Letošní počet startujících se vyšplhal na 95. Konkurence byla opravdu velká. Z některých zemí přijelo i 10 závodníků.

Po slavnostním nástupu začali tréninky. Reprezentaci ČR začínal trénink v 13.25, takže jsme měli spoustu času. Šli jsme se tedy nejdříve podívat na výstavu border collií. K nástupu do mezitřídy se právě chystala se svým importovaným psem pí Janků – jediní zástupci z ČR. Její pes Borderline Country Justinstyle dostal výborné hodnocení v mezitřídě -  V4. Konkurence vystavovaných psů byla velká, přesto někteří jedinci borderek, které jsme viděli, mě moc nenadchli. Psi,kteří byli menší než má fena, na krátkých nohách se spoustou chlupů....Někteří jedinci naopak byli opravdu krásní a vynikali svým pohybem i postavou. U výstavního kruhu jsme se však nezdržovali dlouho. Šli jsme se podívat do hal s prodejními stánky. Takové haly tam byly dvě. Obdrželi jsme ,k naší radosti, spoustu reklamních dárků. Ketynka si velmi oblíbila stánek s novozélandskými pamlsky. K tomuto stánku mě dotáhla, zabořila hlavu do připravené misky s pamlsky a nechtěla se hnout...dostali jsme  pár vzorků a Ketynu jsem musela odtáhnout pryč.

Blížil se čas tréninku. Na každého psa bylo 6 min tréninku. Lucka Gabrielová chtěla jít s Merlinem až jako poslední a sama. Jana s Charliem také chtěla jít sama. Nám to s Luckou Stemmerovou bylo jedno. Šly jsme tedy na trénink první a na 12 min. Lucka Vetterlová nám pomohla s tréninkem stranových aportů a s vysílačkou do čtverce. Zajímavé bylo, že při tréninku nebylo možné si vyzkoušet cviky tak, jak budou rozmístěné při závodě. Pouze 3 lidé prý před závody věděli,kde co  bude. Jen rozpis chůze jsme dostali asi týden před závody. Čtverec jsme tedy postavili „někam“ a zkusili vysílat z obou stran. Když jsme se s Luckou vystřídali, nastoupila Jana. Honza s Michalem hlídali čas. Když nastoupila Lucka s Merlinem,přišla pomocnice,která hlídala čas a oznámila,že za chvíli budeme končit. Lucka Vetterlová se jí snažila vysvětlit, že ještě čas je...během jejich dohadování Lucka s Merlinem trénovala. Na trénink jsme nastoupili po Finech, kteří se na tréninku trošku pozapomněli. Bohužel pomocnice byla v našem případě nekompromisní,držela se jejich časového harmonogramu (který nepočítal s časem na střídání) a Lucka s Merlinem prostor museli opustit. Naštěstí nejdůležitější – stranové aporty a vysílačku do čtverce stihli bez problémů, aport přes překážku, chůzi atd. si Lucka trénovala již dříve v přípravném prostoru (tam se mohlo cvičit průběžně), tak jí to ani tolik nevadilo  Později jsme zjistili, že nejenže Finové přetahli čas tréninku,ale dokonce jich bylo o dva závodníky méně, než se původně počítalo – pro nás je to poučení pro příště na nic se nespoléhat. Při trénincích naši pejskové byli veselí, v prostředí haly byli v dobré náladě. Všichni jsme z tréninků měli dobré pocity.

V 18 h bylo ještě setkání team leadrů,které trvalo skoro hodinu,takže do kempu jsme dorazili kolem 20 hodiny. Alča Smolíková s Danielou Šiškovou -  jedny z reprezentantek ČR, nás během dne v OB hale našly a jelikož ještě neměly zajištěné ubytování, domluvili jsme se a bydlely v kempu s námi. V Herningu zároveň probíhalo i MS v dogdancingu a ČR měla velmi kvalitně obsazenou reprezentaci. Večer jsme při lahvince dobrého vínka sledovali, jak Alča tvoří novou rekvizitu. Vystupovala se svojí sestavou,kterou předvedla na jaře v Anglii na Crufťu a se kterou tuto prestižní soutěž vyhrála. Sestavu oživila skokem Keysi skrz okno – to okno tedy vyráběla. Na konstrukci, kterou vezli s sebou, napnula papír, na něj nakreslila okno.Je neuvěřitelné, jak je Keysi úžasná a důvěřuje své paničce. Proskok zvládala s přehledem. Dále si Alča zkoušela kotouly přes Keysi v hasičské helmě . K našemu velkému pobavení byl terén trošku z kopce...Alču jsme samozřejmě obdivovaly,jak to zvládá (z kopce i do kopce), nicméně jsme se neubránili salvám smíchu, když se jí kotrmelec nepovedl. Vrcholem bylo, když Míla (přítel Danči Šiškové) šel Alče ukázat, jak má kotrmelce dělat. Nejenže mu helma byla malá,ale následně se mu podařilo se na ní na hlavě na chvíli postavit (zapíchnout) a pak žuchnout dolů. To už bylo na nás moc a snažně jsme prosili Alču,ať už trénuje něco jiného. O diváky za chvíli nebyla nouze. Kemp byl plný pejskařů. Všichni byli moc milí a přátelští. Po veselém večeru jsme šli spát (opět kolem půlnoci – když se setmělo).

 

Pátek:

Budíček v 6 hodin. Byla jsem trochu nervozní. V 8 hodin začínal závod odložením. S Ketynkou jsme měly nastoupit ve 4.skupině. Rychle nasnídat, sbalit a vyrazit...Opět cesta, parkování i vstup na výstaviště  bez problémů a front. Ketynka tentokrát po vstupu do OB haly sklopila ušiska na záda a ocas pod nohy...nebyla nějak ve své kůži a mě to dost rozhodilo. No nic, vybalili jsme věci, budky, zabydleli pejsky. S námi tento den závodila i Jana s Charliem. Nastupovali v poslední skupině toho dne. Šla jsem Ketynkou provětrat ven. Už byla veselejší,ale po návratu do haly se opět jaksi „stahla“ do sebe. Vzala jsem ji tedy do přípravného prostoru, trošku jsem si s ní pohrála, prokrmila ji, maličko jsme pochodily...a bylo to lepší. Pak jsem ji raději umístila do boudičky. Zanedlouho dorazila Lucka Stemmerová s Luckou Gabrielovou, které nás přišly povzbudit. Ony závodily až v sobotu.

 

Zajímavé bylo, že závod probíhal na dvou soutěžních prostorech najednou, které byly umístěny těsně vedle sebe. Z jednoho do druhého se procházelo úzkou uličkou. Pes samozřejmě nesměl opustit soutěžní prostor ani během přecházení. Jedna skupina psů nastoupila na odložení v leže. Po ukončení tohoto cviku se přesunuli do druhého soutěžního prostoru na odložení v sedě a po nich do prvního nastoupila další skupina na odložení v leže atd. Psi,kteří měli odložení v sedě tedy byli hodnoceni a zároveň v prvním prostoru probíhalo odložení – za tleskání přihlížejících při hodnocení sedících psů. V každém soutěžním prostoru posuzovali dva rozhodčí.

Netrvalo dlouho a šly jsme s Ketynkou na odložení. Ketyna byla dobře naladěná, odložení v leže proběhlo na výborně za 9,5 bodu (nepatrně si srovnala jednu nohu-klasika, jinak byla jak sfinga, i ouška měla nahoru). Odložení v sedě naprosto úžasně za 10 b. Měla jsem radost,ale nejtěžší část byla ještě před námi. Bráška Charlie odložení také zvládl perfektně.

Po odložení začalo posuzování dalších cviků. Soutěž i dál probíhala tak, že v prvním prostoru byly prováděny cviky: chůze, přivolání, vysílání do čtverce a stranový aport. Následně se soutěžící přesouvali do druhého soutěžního prostoru. Zde probíhalo odkládání za chůze, aport přes překážku, identifikace a polohy na dálku. Po přejití soutěžícího do druhého soutěžního prostoru do prvního nastoupil další závodník. Takže např. při chůzi, která byla opět velmi,velmi dlouhá, vedle na place mezi tím odcvičil pes odkládání za chůze i aport. Pro pejsky to bylo vcelku dost náročné, protože např. při chůzi se ozýval u druhého placu jásot a povzbuzování druhého závodícího týmu. Všichni to ale zvládali skvěle. Každý den nastoupilo cca 50 závodníků a díky skvělé organizaci nedocházelo k žádným časovým průtahům a vše šlo pěkně rychle.

Po nástupu prvních soutěžících jsme zvědavě přihlíželi,jak budou rozhodčí hodnotit. Musím říct, že nám doslova spadla čelist. Hlavně při hodnocení chůze. Když dopoledne 4 závodníci po sobě dostali za chůzi nulu, šum už byl v hale velmi patrný...další chůze – Valvary Bolšakové z Ruska, která předvedla opravdu moc pěknou chůzi, veselou, svižnou a byla ohodnocena 6 body...jsem prohlásila,že tam nejdu. S chůzí se potýkáme s Ketynkou od počátku. Nakonec jsem to pustila z hlavy...že to „nějak snad dopadne“. Ketynka se občas při obratech vzdaluje, občas při dlouhé chůzi potřebuje ještě sledovat co se děje okolo...no,prostě je pořád co pilovat. Při nejhorším,že prostě bude nula...nedá se nic dělat. Přede mnou byl na řadě mladý, velmi talentovaný pes z Rakouska, labrador z pracovní linie. Dívala jsem se na videa ze závodů a jeho projev při závodě je naprosto skvělý. Dopoledne uběhlo velmi rychle. Byla vyhlášena polední pauza pro rozhodčí – labrador byl poslední před pauzou. Byla jsem dost nervózní, ani jíst jsem nemohla. Před závodem prostě ne... Ostatní z naší výpravy museli zůstat bez oběda, dokud neodzávodíme. Prostě jsem se „divila“, že snad nebudou TEĎ jíst! Přede mnou, která v tuto chvíli jídlo nemůžu ani vidět a před mlsnou Ketynou! Tímto se jim dodatečně omlouvám a děkuji jim za trpělivost se mnou! Šla jsem Ketynku v klidu vyvenčit. Zdála se v dobré náladě (na rozdíl od rána). To mě hodně uklidnilo. Pohrály jsme si v přípravném kruhu a už jen čekaly na návrat rozhodčích. Doufala jsem,že obídek měli skvělý a že budou dobře naladěni.

Losování aportu...nástup do soutěžního prostoru. Pomocníci i steward byli velmi milí a usměvaví. Rozhodčí připraveni...začínáme...Musím říct, že po pár krocích jsem prostě „jen šla“. Soustředila jsem se na svou chůzi, okamžité obraty po povelu stewarda (to bylo nutné)… Ketynka se celou dobu držela moc pěkně. V porovnání s loňskou chůzí na MS byla výrazně lepší i koncentrovanější. Přesto občas stejně „jistila“ okolí. Měla jsem strach,zda stewarda budu dobře slyšet – to bylo v pohodě. Chůze byla fakt dost hodně dlouuuuuuuuhá...konečně byl konec. S napětím jsem očekávala verdikt rozhodčích. Bylo to za 5 a6 bodů! Měla jsem velkou radost. Připravily jsme se na odložení. Ketynka perfektně zalehla, odcházím...zastavuji, otáčím se ke psu...Ketyna kouká kamsi za oponu,kde je slyšet hlasy....nakonec se přece jen otočila ke mně..velím...a nic. Prdka leží,kouká...ušiska nastražená...velím znovu...vybíhá..velím na zastavení...Ketynka zpomaluje, krůček, krůček, krůček....a milostivě zastavuje.....to mi jasné,že už je to za nulu. 2 body dolů za druhý povel a nezaujala pozici včas...následné přivolání a odložení do lehu je OK, přiřazení také. Cvik za nula bodů – no škoda...v tu chvíli mi to bylo fuk. Nastupujeme na vyslání do čtverce. Vysílačka ke kuželu – Ketynka si tam standardně doklusala. V tréninku už běhala pěkně rychle. Prostě závod – musí si tam doklusat. Do čtverce už běžela o poznání rychleji, zalehnutí bylo rychlé, následné přivolání k noze velmi slušné. Bodíky – 5 a 6 bodů. Směrový aport – opět ke kuželu tedyk mohla běžet rychleji, umí to, potfora jedna. Pro aport běžela bez zaváhání a rychle, přímo. Přiřazení pěkné. Body – 5 a 6. Následuje přesun do druhého soutěžního prostoru. Odkládání za chůze. Bylo fajn, že tento cvik obvykle v pořadí hned za chůzí, byl až v druhé části závodu. Ketynka chodila pěkně, pozice zaujímala rychle a vodorovně se čtvercem. U zastavení si „došla krok“-nezapíchla to úplně na místě, ale to dělá...bohužel jsem nějak intonačně jinak řekla povel na sedni a ona zůstala stát. Lehni již bylo výborné. Tento cvik z důvodu zaujmutí jedné pozice špatně 5 a 5 bodů. Kovový aport – výborně na 8,5 bodů od obou rozhodčí. Zpět před skokem přes překážku mohla být možná trošku rychlejší,přiřazení bylo krásné. Identifikace  - s přehledem vybrala správné dřívko. Opět výborně 8,5 bodů. Polohy na dálku: zde nejen pro nás bylo novinkou, že změny poloh nevelel steward, ale zařízení se světelnou signalizací. Tím bylo zaručeno, že každý psovod má na změnu poloh opravdu stejnou dobu. Z tohoto cviku jsem měla velkou radost. Dalo mi hodně práce, aby Ketyna polohy prováděla správně a přesně. Bohužel u tohoto cviku se hodně projevuje to, že naši psi nebyli připravování od štěňátka,ale až později. Ketynka si při změně jedné z poloh  posunula trošku zadní tlapku. Posun byl tedy v řádu centimetrů-cca o tu tlapku. Jinak vcelku rychle, přesně a správně. Hodnocení výborně 8,5 b. Při vycházení jsem viděla na plátně, že limit zkoušky jsme splnily i s tou nulou za přivolání na 209,25 bodů! Měla jsem velikánskou radost! Ketynka dostala dobrůtku,šly jsme se ven proběhnout a pohrát si a konečně jsme se naobědvali - všichni. Ketynka snědla velkou část mého oběda, masíčko jí moc chutnalo  – však si to zasloužila! Závod jsme měly za sebou...

 

Po obědě jsme se šli podívat do haly, kde probíhalo MS v dogdancingu. Přišli jsme ve chvíli, kdy předváděla svou hellwork sestavu „boxera“ naše sousedka z kempu, Daniela Šišková s Rorinkou (Aurora Rainy Love). Sestava byla dynamická, svižná..Rorinka je velmi mladá fenka (2 roky), holky mají před sebou skvělou budoucnost. Chvíli jsme u dogdancingu pobyli. Mimo jiných jsme stihli i precizní sestavu Vandy Gregorové s fenkou australského ovčáka Brendou.

 

Jako jedni z posledních v závodě OB toho dne nastoupila Jana s Charliem. Charlie měl opět při cvičení svůj výborný projev. Bohužel trošku reagoval na stewarda, což jim bylo osudné při vysílání do čtverce. Když rozhodčí Janě velel jít směrem ke psu a ukázal do směru, Charlie si to vyložil, že má přiběhnout. Naštěstí se hned vzpamatoval a znovu zalehl. Bohužel tento cvik jeden z rozhodčích ohodnotil nulou. U směrových aportů byl Charlie rychlý a cvik provedl moc hezky,přesto byl ohodnocen asi 5 a 6 body. Rozhodčí byli opravdu moc přísní. Při odkládání za chůze obdrželi také od jednoho z rozhodčích nulové hodnocení. Charlie neobešel jeden kužel z vnější strany...a pár nepřesností. Kovový aport výborně, identifikaci také. Bohužel poslední cvik – polohy na dálku se mu nepovedl. Polohy zaujímal velmi rychle a správně, hned při první změně se však posunul snad o délku těla. A pak ještě kousek.  Získali 180,25  bodu.

 

Dle harmonogramu jsme cca po 17 hodině nastoupily na vyhlášení výsledků. Potom jsme unaveni,ale rádi, že už to máme za sebou, pobalili věci a vydali se směrem ke kempu. Naše sousedka Daniela s Rorinkou se probojovaly do finále. Alču Smolíkovou čekal boj o finále v sobotu. Nikdo jsme o ní a Keysince nepochybovali. Večer se nesl ve veselé náladě...opět jsme poseděli, dokud bylo světlo – tedy docela dlouho.

 

Sobota:

Přesto,že jsme tento den nezávodily, vyrazili jsme opět brzy. Dnes nastupovaly Lucky a v dogdancingu Alča s Keysinkou,které jsme chtěli také vidět. Lucka s Bakem šla na odložení ve 3.skupině. Odložení Bak zvládl skvěle.  Druhá Lucka s Merlin nastupovali jako předposlední závodníci tohoto dne. Merlin při odložení v leže byl odložen s hlavou těsně u země. Bohužel tuto pozici nevydržel a ke konci se potřeboval rozhlédnout. Po té si ji opět vzorně položil. Přes malé nepřesnosti měl velmi pěkné hodnocení. Ovšem jeho odložení v sedě!Po odchodu Lucky zabořil nos k zemi, nohy si ani nepokrčil a čuchal a čuchal a čuchal a čuchal...pak i dozadu za sebe, to už se i pootočil. Ovšem než vypršel časový limit vzorně si sedla očekával příchod Lucky. Ta byla velmi překvapená hodnocením nula! Nedivím se, odchází, pes sedí, vrací se, pes také sedí,jen s předníma trošku ke straně...Jojo, Merlinek to měl vše pěkně spočítané, kdy se vrátí. Rozhodčí bodovali opět přísně,jako předešlý den, nicméně se nám zdálo,že např. u vysílání do čtverce a pro aporty už byli trošku přívětivější. Lucka s Bakem odcvičili výborně a vesele. Bohužel ten jejich pověstný čtverec...Bak tam prostě netrefil – tedy nula. I tak limit zkoušky splnili na 206,75 bodů.

 

Čekání na nástup Lucky s Merlinem jsme si krátili opět návštěvou hal s prodejními stánky a samozřejmě jsme se také vydali podpořit Alču s Keysinkou na dogdancing. Holky předváděly stejnou sestavu jako na jaře v Anglii na Cruftu. Byla jsem moc zvědavá. Znala jsem ji jen z jejich tréninku. Naše očekávání samozřejmě splnily! Bylo úžasné sledovat je...Keysinku, s jakou lehkostí a samozřejmostí zvládá náročné prvky jdoucí rychle po sobě... jejich vzájemnou souhru...zařazený prvek s proskočením okna Keysi zvládla výborně. I dnes jsme se u dogdancingu chvíli zdrželi a sledovali další závodníky. Výbornou sestavu předvedla další česká reprezentantka Vanda Gregorová s Brendou. Ve freestylové sestavě z pravěku Brenda opět předvedla svoji preciznost. Další úžasný zážitek bylo sledovat francouzský tým –  jediného muže soutěžícího na MS v dogdancingu: Thierry Thomas a BOC Speed. Neviděli jsme všechny soutěžící týmy, vrátili jsme se sledovat soutěžící v obedienci. Jako předposlední nastoupila Lucka s Merlinem. Některé cviky se jim bohužel nepovedly. Na Lucce možná  podepsala nervozita... přesto bylo vidět, že mají kus práce za sebou. Nepovedená chůze je neodradila. Získali 164,25 bodu.

Po vyhlášení výsledků jsme se tento večer rozhodli zajet k moři – když je to kousek (asi 40 km). Přidali se k nám samozřejmě i Danča, Míla a Alča, kteří do auta vzali i Lucku Stemmerovou.Lucka Gabrielová chtěla zajet s Merlinem a svým druhým pejskem Joyem k ovečkám. V kempu jsme vyložili nepotřebné věci a vyrazili za slanou vodou do městečka Arhus. K moři jsme dojeli zhruba po 21 hodině (čas jsme fakt nesledovali), pláž byla prázdná...krásná...dlouhá... moře úžasné, zbarvené od slunka do růžova, fialova..ale hodně studené. Na pláži mušličky....no prostě romantika, nádhera!  Psi se dokonale vyběhali, vyřádili, vykoupali... někteří (kdo asi,že? Samozřejmě inteligenti Charlie s Ketynkou!) s chutí ochutnali i slanou vodu (pro rýpaly upozorňuji,že žízní opravdu po dobu pobytu v Dánsku netrpěli). Asi jim chutnala nebo co. Samozřejmě paparazzi fotili pejsky: na molu, ve vodě, na pláži.. v běhu, staticky....My s holkama sbíraly mušličky...ani se nám nechtělo odjíždět. Slunko zapadalo, obloha tmavla, moře přecházelo do sytých odstínů fialové a růžové..nad mořem vycházel nádherný měsíc ... ještě jsme naposledy vyfotili pejsky na molu s měsícem v pozadí a uháněli k autu. Do kempu jsme se dostali v půl jedné a Honza ještě vezl Lucku Stemmerovou  do jejich chatky. Přijel o půl druhé. Trpělivě jsme na něj s Lucku čekaly ( u vínka). Jana s Michalem sice byli zalezlí v posteli,ale v malém domečku, jakoby s námi u stolu seděli...Když dorazil Honza,všichni jsme odpadli.

 

Neděle

Čekala nás večer dlouhá cesta domů, tak jsme si trošku pospali – hlavně kvůli Honzovi-řidiči. Mezitím odjeli Danča, Míla s Alčou, protože holky se obě probojovaly do finále MS dogdancigu! Popakovali jsme věci, uklidili chatku a Honzu čekal velmi náročný úkol – všechno a všechny naskládat do auta. Vezli jsme navíc Lucku Vetterlovou s jejími věcmi a 2x 12 kg krmiva Eukanuba, které jsme obdrželi od sponzora výstavy. Tedy jak nacpat do auta 2 psy, 5 lidí a jejich věci. Honza nezklamal – skoro vše bylo nacpáno v autě. Posadili jsme se do auta a Honza nás obložil zbývajícími věcmi.Michal na klín vyfasoval jejich krosnu s věcmi, Lucka měla svůj objemný batůžek se svou fotografickou výbavou, Jana a já další batohy a tašky. Jen řidič měl své pohodlí. Bohužel takto obložené, vysmáté nás nikdo nevyfotil – foťáky byly zarovnané v autě.

Na výstavišti už čekala Lucka Stemmerová, kterou přivezli její portugalští spolubydlící. Lucka s Merlinem a Joyem totiž vyrazila na pasení až v neděli dopoledne. Bohužel finále dogdancingu jsme neviděli, protože jsme na výstaviště dorazili kolem 11 hodiny. Od holek jsme se dozvěděli, že Alča je na 3.místě, Vanda s Brendou na 2. místě a vyhrál tým z Francie.

Sledovali jsme finále obedience. Do finále postoupilo 20 týmů z celkového pořadí. Dominovali účastníci ze severských zemí. Bylo to velmi, velmi napínavé, podávané výkony byly obdivuhodné. První čtyři místa patřila Finům! Ve družstvech vyhráli Dánové – vyhlašování družstev proběhlo už při sobotním vyhlašování.

Po vyhlášení výsledků jsme se rozloučili s ostatními, přijali osobní pozvání francouzské výpravy na příští MS OB konané v Paříži… prošli jsme ještě naposledy haly s prodejními stánky, nakoupily pár upomínkových předmětů a nahlédli do haly se závěrečnými kruhy. Ta byla úžasná – prostě připravená show!

Jana s Michalem na nás s pejsky čekali u vstupní haly…ještě honem vyvenčit pejsky a osvěžit je vodou a vyrazíme…

Lucky jeli druhým autem nejdříve sbalit věci. Domluveni jsme byli, že se sejdeme na první pumpě v Německu. Vyrazili jsme z výstaviště a zároveň přišla SMS z druhého vozu,že vyrážejí. Za hranicemi jsme je dojeli…natankovali jsme, občerstvili jsme nás i psíky, napumpovali kola Lucce a vyrazili směr domů…cesta v noci ubíhala se zastávkami rychle. V Praze jsme k nám do auta opět naložili Lucku Vetterlovou a frčeli vyložit do Brandýsa z přeplněného auta Janu s Michalem a Charliem. Domů do Trutnova jsme dojeli kolem 8 hodiny ráno, unavení…

 

Co závěrem? Bylo to prima pár dní strávených v dobré náladě ve společnosti skvělých lidiček. A porovnání s loňským MS,které ho jsme se zúčastnili v Bratislavě? Organizace závodů skvělá, výstaviště prostorné s veškerým zázemím. Konkurence tradičně silná s větším počtem účastníků než loni. Oproti loňským závodům letos nebyl žádný z týmů diskvalifikován ani žádný tým neodstoupil ze závodu.

V Čechách je obedience velmi mladý sport, s našimi pejsky cvičíme každý cca 2 roky a za tu dobu pejsci udělali veliký pokrok. Všichni v podstatě začínáme. Samozřejmě nemůžeme konkurovat severským zemím jako je zejména Finsko, Dánsko, Norsko…- ale snad můžu říci, že „zatím“. Myslím,že tu máme několik velmi nadějných týmů, kteří míří do OB3. A ti, co v OB3 již závodí,  s pejsky dál pracují a vědí,že je pořád kam jít dál. Účast na MS mi dala opět hodně zkušeností a oproti loňsku asi méně trémy.

MS obedience 2011 – Paříž, Francie…

Akce roku 2009 naleznete zde.

Akce roku 2008 naleznete zde.

Akce do 11/2007 naleznete zde.